Tenká je hranice mezi úspěchem a neúspěchem – v baseballu často tak tenká, jako je čára oddělující dobrý odpal od foulballu. Odpal blanenského Procházky se v desáté směně rozhodujícího zápasu semifinále do hřiště vešel, blanenští měli svůj postup do finále a nás čekala dlouhá cesta naplněná různými otázkami a kdyby. Kdybychom hráli v kompletní sestavě, kdybychom si nenechali ujet začátek každého zápasu, kdybychom nedělali zbytečné chyby… Nic z toho nezmění fakt, že prohrát jsme si zasloužili. Ne proto, že bychom byli horší tým, ale protože jsme k zápasům přistoupili až moc uvolněně, místy laxně a profesorsky a místo kolektivní agresivní hry, která nás zdobila celou sezónu, jsme čekali na jeden velký odpal. Ten nepřišel.

Prohrát dva rozhodující zápasy v playoff za sebou, když v obou vedete v deváté směně, potom co jste otočili nepříznivý vývoj zápasu, hodně bolí. Bolí to při cestě domů, bolí to, když se znovu potkáte se spoluhráči na hřišti, bolí to, když holíte vousy rostoucí celé playoff, bolí to při psaní hodnotícího článku po sezóně – a celou dobu si říkáte – co jsme mohli udělat jinak? Milion věcí, a přitom žádná nemusela pomoct. Hráli jsme špatně, že by nás skoro kterýkoliv tým 1. ligy zadupal pod peřinu. A můžeme se z toho jenom poučit.

Před sezónou jsme měli jediný cíl – vyhrát titul. Nezajímala nás základní část, kde jsme jako jediní dokázali porazit suverénní Třebíč. Nezajímal nás postup do extraligy, i když i ten nám nakonec utekl o jednu jedinou výhru. Cílem sezóny bylo vyhrát titul – poslední pro odcházející generaci hráčů, první pro generaci nastupující, aby věděli, jaké to je vyhrávat. A hlavně jeden pro naše fanoušky, za jejich neutuchající podporu. Stručné hodnocení sezóny je tak jednoduché – neúspěch.

S přibývajícími dny od posledního zápasu se ale přece jenom o něco lépe hledají pozitiva. Odehráli jsme spoustu kvalitních zápasů a porazili Třebíč, Blansko i pražské Tempo Titans, kteří budou příští rok hrát extraligu – s Třebíčí jsme měli dokonce zápasovou bilanci 3-1. Podařilo se nám v playoff přejít přes Hlubokou, tým na který se nám dlouhodobě nedaří. Udrželi jsme si pověst největších rebelů ligy. Hlavně se nám ale podařilo do hry zapojit mnohem více nastupující generaci, která se bude již v příštím roce snažit udržet nastavené standardy.

Neúspěch bolí, ale je potřeba se z něj poučit a odrazit se od něj – a proto se už dva měsíce chystáme na příští sezónu. Budujeme fyzickou kondici, chystáme mladé na převzetí zodpovědnosti, učíme se chtít vyhrávat. Příští sezóna bude jiná a bude v ní jiný Blesk. Kariéru ukončilo několik starších hráčů, několik dalších bude plnit svoje herní povinnosti v Extralize. Po několika letech tak Blesku nepůjde v první řadě o výsledky, ale o předvedenou hru. Očekávání od mladého týmu jsou jasná – stoprocentní nasazení a co nejmenší počet mentálních chyb. Přesto jsme Blesk a musíme být neskromní, rozhodně nechceme hrát ve spodních patrech ligy. Herním cílem je určitě účast v baráži o extraligu.

Na závěr ještě jedno velké DÍKY našim fanouškům. Jste motor, který náš žene dopředu, a my vám příští rok předvedeme takovou hru, abyste na nás mohli být hrdí. Těšíme se na vás na Opening Game 2017.

A-tým Blesk Jablonec